Pálení čarodějnic 2015
Dne 30.04.2015 se na hasičském hřišti uskutečnil historicky první ročník pálení čarodějnic pořádaný zastupitelstvem obce. Vzhledem k absenci tradice, panovala během příprav mírně nervózní atmosféra. Nikdo netušil, jaká bude účast. Nakonec ale vše dopadlo nad očekávání dobře. Lidí přišlo dost a hlavně se spolu setkali a bavili se, což je na takovýchto akcích to hlavní. Doufám, že další ročníky dopadnou ještě lépe.
A co na to předci?
Noc z 30. dubna na 1. května, Filipojakubská noc, Valpuržina noc, Beltine, byla pokládána za magickou. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“.
Pálení čarodějnic je starý keltský svátek. Vše nasvědčuje tomu, že vychází z jejich nejdůležitějšího svátku Beltine. Beltine ve starokeltštině znamená "oheň na uctění boha Belena" učitele druidů a ochránce lidu. Ceremonie začala 30. dubna tím, že druidové zapálili oheň od něhož pak lidé z oppida či vesnice zapalovali ohně ve svých krbech. Kolem ohně se tančily ceremoniální tance Někde se vztyčovala májka. Tehdy to byl hlohem ozdobený kmen břízy, pomalovaný bílými a červenými spirálami. Lidé chodili k blízkým menhirům, polévali je vodou a prosili za příznivé počasí či bohatý lov.
Se sílícím vlivem germánů rostl i význam zapáleného ohně, který plnil zejména očistnou funkci. Vstoupil zde však také zcela nový prvek nočního reje zlých sil (na vrchu Brocken v Harzu). Církev nejprve proti tomuto svátku bojovala, avšak později jej zasvětila svaté Valpurgii, bojovnici proti temným silám (odtud Valpuržina noc).
Během Valpuržiny noci se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat. Zde tančí, hodují a radují se ze všeho zlého co kdy komu napáchaly. Poté se rozletí na košťatech po okolí, aby ještě více škodily lidem, dobytku a budoucí úrodě. Na zahnání čarodějnic muži práskali na návsi bičem, stříleli z pušek a hlídali velký oheň (ochrannou vatru). Postupem času se z těchto ohňů stávalo "pálení čarodějnic". Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky, aby lidé letící čarodějnice viděli, případně přímo srazili k zemi a hned ji v ohni upálili. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti. A věřilo se, že se právě tuto noc otevírají místa s ukrytým pokladem. Aby se hledající před temnými silami ubránil, musel mít při sobě květ z kapradí, svěcenou křídu, hostii a další předměty.
Snaha překrýt tento ryze pohanský svátek boje dobra se zlem křesťanskou symbolikou vedl k tomu, že ještě v průběhu středověku byl svátek zasvěcen apoštolům Filipu a Jakubovi, aby jejich význam pohanský rituál zastínil. Odtud vychází i pojmenování Filipojakubská noc.
Tento svátek se přes velké úsilí církve a později i komunistického režimu nikdy nepodařilo zcela vymýtit. Byl oslavou plodnosti a příchodu jara, obřadem, který měl zajistit hojnou úrodu a po celý rok blahobyt. Byl to konec zimy, času strádání a dobytek se začal vyhánět na pastvy. Očistný oheň spaloval všechny temné síly, vše zlé a špatné. / JK
